Radimův report z jeho prvního ultra na 100 km

Zřejmě se nám v BKV rodí nová „Ultra sekce“ (Martin, Robert, Radim …? ) a chlapi začínají koketovat se závody v ultra distancích, tedy běhy nad maratonskou vzdálenost. Jak svoji první stovku vnímal Radim? Přečtěte si jeho report!

VojtaRun štafetový závod na 100 km+, čas 13:57:13, převýšení 1850 m (28. 10. 2022)

Nápad běžet celou stovku se zrodil tak, abych si zkusil, zda dokážu příští rok uběhnout Beskydskou sedmičku (rovněž závod na 100 km, ale s jiným převýšením 5 500 m). Letos se nejednalo o oficiální závod, tak proč to teď nezkusit. Počasí byla topovka, lepší jsme si už nemohli přát. Po celou dobu byl běh prokládaný chůzí. Jednotlivci už startovali lehce po 4. hodině ranní. Běželo se pomaleji, hlavně nepřepálit začátek. Od 30. km až do cíle běh se skvělým parťákem Jurou. Mimochodem, ten absolvoval také svoji první stovku a ještě k tomu vybíhal o hodinu déle. Někam do 60 km bylo vše v pohodě. Poté začaly tuhnout nohy, ale i žaludek byl v krizi. Bylo to tím, že jsem do té doby neměl žádné teplé jídlo. Na 71. km při seběhu po kamenité cestě do Bolkova došlo ke šlápnutí na ostrý kámen, který mi projel podrážkou do paty. Díra na patě, nešlo běžet. Říkám: „nezabalím to!“. Ještě, že to bylo ve středu obce, kdy mi jedna hodná paní tu patu obvázala. Při té příležitosti mi jeden ze suportů dovezl drobet polévky. Udělala dobře, zasytila a byl jsem za ni nesmírně rád. Jinak bych závod nedokončil. V rozmezí od 80. do 90. km mezi Merklínem a Losinou nás oba přepadla obrovská krize. Nohy bolely už i při sebězích a na rovině. Žaludek se uzavřel, nechtěl přijímat žádné tekutiny ani potravu. Říkáme si, ,,nemůžeme to ted vzdát, kousek před cílem“. Nicméně krize byla překonána. Poté až do cíle běh intervalově. Což znamená kombinování 300 m běhu a 300 m chůze. Vymysleli jsme jí za běhu, páč už jsme byly opravdu hodně zoufalí. Ale tato kombinace se ukázala jako skvělé řešení. Cesta poté nesmírně rychle utekla. Protože ty krátké úseky se běžely naplno. Vidina cíle byla nadosah. V cíli na nás čekali ostatní běžci a atmosféra byla neskutečná.

Parádní akce. Příští rok zas.

Jsem velmi rád, že stovka (můj nejdelší běh) byla pokořena hned na první pokus . Jinak žádná speciální příprava na ni nebyla. Děkuju M. Sýkorovi, R. Gyori za důležité informace k prvnímu ultra a všem co mě podpořili.

Zdroj: Facebook Radima Baxy